Úryvok:Jeden můj přítel, který vede psychiatrickou kliniku, jistý Kalvín Stobbs, rád vypráví příběh, který tuto skutečnost jasné osvětlí: Jednou se setkal s ženou, která chtěla najít zmysl života v horách Himálaje. Po letech hledání narazila na může, který obýval horskou jeskyni. “Hleďme,” pomyslela si. “Guru meditující ve své jeskyni.” Potom ho oslovila: “Ukážete mi cestu k osvícení?” Muž ji neodpověděl. Žena se posadila vedle něho a začala se koncentrovat na své nejvniternější já. Na sklonku dne se vztyčila k odchodu. “Udělala jsem nějaký pokrok?” ptala se ho. Muž ji neodpověděl. Druhého dne se vrátila za samého rozbřesku a začala meditovat znovu. Když slunce zapadlo, opět se zvedala k odchodu. A opět se ho ptala: “Udělala jsem nějaký pokrok?” Zase se nedočkala odpovědi. Tak to šlo celé týdny a měsíce. Konečně ji další vyčkávání otrávilo. Při západu slunce toho dne se vztyčila a začala na starého může křičet: “Jste podvodník! Seděla jsem tady tolik dní, čekala na osvícení, ale nic se nestalo. Ztratila jsem šest měsíců života a nezískala nic, co by za to stalo! Jak si jen dovolujete říkat si guru!” Pak na toho starce, který seděl v koutě jeskyně, hodila svoji skoro dvacetikilovou krosnu. Rána toho může poněkud omráčila, přesto se však dokázal postavil na nohy. Stal před ní a konečně promluvil: “Nejsem žádný guru a nezasluozim si vaše výčitky. Jestliže jste si myslela, že jsem guru, je to vaše chyba, ne moje.” To naší ženu neuklidnilo. “Jestli tedy nejste guru,” řekla mu, “pak kdo sakra jste a kdo vám dovolil sedět v téhle jeskyni?” Ten muž se hrdě napřímil. “Jsem malomocný,” řekl. “A jako malomocný musím žít v jeskyni, abych nenakazil svou vesnici.” A o tom je tato kniha: naučí vás hrdě se vztyčit a uvědomit si, že jste kokot. Mne se podařilo dojít k osvícení. Doufám, že k němu dojdete i vy.
